Novinky

01.08.13 Každý pes se k něčemu hodí!

Kamarád Petr si pořídil pejska. Vlastně v době, kdy se tak stalo, naším kamarádem ještě nebyl. Takže znovu… Pan Petr si pořídil pejska. Pejska velikého, krásně medově zbarveného, s dlouhatánskýma ušima, dlouhatánskýma nohama, s dostatkem volné kůže a hodně slintajícího. Jmenuje se Ben a v průkazu původu má uvedeno, že je Bloodhound. Dle charakteristiky plemene se jedná o klidného, svébytného a rozvážného psa, který je skvělým rodinným společníkem milujícím děti a svého pána. Co se výcviku týče, je bloodhound trochu svéhlavý a jeho výcvik je poněkud náročnější. V neznámém prostředí může být trochu ostýchavý.
Jednoho dne Petr s Benem dorazili k nám na cvičiště a nám trenérům začali veselé časy. Ben je totiž opravdu opravdový bloodhound. Abych byla upřímná, Vlaďka se do Bena zamilovala na první pohled a já byla ta, která lomila rukama. Nicméně přístup Petra k Benovi byl obdivuhodný. Petr s Benem postupně zvládli cviky základní poslušnosti a já zjistila, že se mi ten poněkud umíněný a někdy stydlivý pes začíná líbit. Vlaďka však zašla ještě dál. Našla pro Petra kynologické odvětví, kterému Ben prostě neodolal. Seznámila je oba s Mantrailingem.
Mantrailing, někdy nazývaný „nepřesné stopování“, je metoda výcviku pachových prací, kde základem je zaměření se na individuální pach konkrétního člověka, kdy se pohyb psa po stopě může lišit od skutečné trasy, kudy hledaná osoba prošla. Pes musí sledovat stopu v každém prostoru, např. v krajině, ve městě, v budovách, za různých povětrnostních podmínek, a najít konkrétní hledanou osobu i z větší skupiny lidí. Nehraje při tom žádnou roli, zda hledaná osoba šla pěšky, jela na kole, na koni, na kolečkových bruslích, nebo byla nesena jinou osobou. U Mantrailingu se pouze hodnotí, zda tým - pes/psovod hledanou osobu najde a přesně ji označí, přičemž je lhostejné jak. Na stopě pes většinou nehledá žádné předměty.
Rozdíl oproti ostatním metodám je ve způsobu výcviku a z toho pak plynoucí způsob práce psa na stopě. Při vypracování stopy se pes orientuje převážně podle intenzity individuální pachové stopy, která díky podmínkám terénu, počasí a stáří se může značně lišit od trasy skutečné. Při práci je kladen důraz na využití a podporu přirozených instinktů psa, kdy pes má jediný úkol – najít hledanou osobu. Metoda Mantrailingu je využívána převážně pro praktické záchranné stopování a i mezinárodně uznávané zkoušky jak v Evropě (NBAS CERTODOG), tak i v Americe (AKC, ABC, VBSAR) jsou tomuto cíli přizpůsobeny. V České republice je možno psy cvičené metodou Mantrailingu přezkušovat podle Zkušebního řádu pro záchranné psy psovodů Sboru dobrovolných hasičů Hejnice.
Sledovat Bena při Mantrailingu je opravdovým zážitkem. Jakmile si Ben všimne, že se někdo od původní skupiny lidí odloučí a mizí v dál, není téměř v lidských silách udržet ho na vodítku. Ben se změní v úplně jiného psa. Chuť pracovat – hledat stopu - je na něm tak očividná, že v tu chvíli není ani klidným, natož ostýchavým psem. Na povel Petra Ben vyráží po stopě nečekanou rychlostí správným směrem po louce, skrze houští a les, přes oraniště a jiné další možné plochy a musím říct, že vždy hledanou osobu najde! Ben nemá problém. Problém má většinou Petr, a to vyrovnat se v nasazeném pekelném tempu Benovi.
Takže zatímco já, Vlaďka a ostatní naši přátelé se při výcviku psů v oblasti pachových prací věnujeme prachobyčejnému Trackingu, který je zaměřen na co největší přesnost práce psa na stopě, Petr s Benem se oba našli v nepřesném stopování, v Mantrailingu.
Vaše Lenka
PS: A slibuji, že již nikdy nad žádným psem nebudu lomit rukama ;-)
PPS: Na obrázku je Ben z doby, kdy byl ještě "štěňátkem"...

jít zpět

Správa webu