Novinky

24.11.12 Shih-Tzu kam se podíváš...

Když páníček mojí maminky Amandy (takže nejspíše můj prapáníček) přišel s nápadem, že se u nás na cvičišti sejdou všichni malí květnoví Shih-Tzunkové, moje starší panička Lenka to vůbec nepovažovala za reálné. A už vůbec ne v polovině studeného listopadu. Tvrdila, že z vlastní zkušeností ví, že všechna štěňátka se většinou rozkutálí do nových domovů a po krátkém čase se noví majitelé ozývají čím dál míň a míň, až jednoho dne úplně utichnou.
Jenže já jsem jí až tak moc nevěřila a vlastní packou jsem své bratříčky, sestřičku a maminku Amandu pozvala na oslavu našich půlročních narozenin. A udělala jsem dobře.
Přesvědčila jsem se, že naše rodina je úplně, ale úplně jiná. Je totiž Shih-Tzunková! Na oslavu dorazili úplně všichni a já doufám, že se všem setkání také líbilo.
Před samotnou schůzkou jsem si ještě narychlo skákla do psího salonu, kde mi paní Jana přistřihla chloupky u očíček a kolem tlapiček a také mi vyčistila ouška. Krásně načesaná jsem se pak s chutí vrhla na bratříčka Šokyho, který se svojí lidskou smečkou dorazil na cvičiště jako první. Šoky byl ze mě zpočátku trochu v šoku, ale brzy se přestal ostýchat a pořádně jsme se přivítali. O chvilku později dorazil další bráška, chlupatý a načechraný Vini. Honili jsme se spolu tak rychle dokola, že jsme připomínali rotující kartáče v myčce na auta.
Pak následovalo vítání s maminkou Amandou, která s sebou přivedla naše dva brášky, Mikkyho a Enjiho. Mikky a Enji totiž u ní zůstali napořád. Jsou prý tak moc zlobiví, že je maminka musí mít neustále pod dohledem :-)
Jako poslední dorazila sestřička Jessie a bráška Benjamin. Celá naše rodina se nadšeně vrhla do honění a vrtění. Pobíhali jsme sem a tam a tam a sem a všichni se moc divili, když jsem jim cestou občas zmizela do tunelu. Moje mladší panička Bára mě totiž učí speciální psí sport, který se jmenuje agility a tunely jsou moje velká vášeň. Jak vidím díru, letím do ní. Jenže nejenom já jsem v rodině nadaná sportovkyně. Za chvíli ten tunel "dali" všichni.
Po báječném tunelování jsme přešli k nácviku kladiny, houpačky, lávky na sudech a šikmé stěny "A". Předcvičovala jsem a zároveň kontrolovala své sourozence, zda to dělají správně. Měla jsem toho tolik na starosti, že se mi rozcuchala ofina a málem mi spadnul culík. Celá uřícená jsem se nakonec vrhla Báře do náruče a nechala se pod odborným dohledem zvážit. Je pravda, že ta naše stará kuchyňská váha určitě neukazuje přesně, ale deko sem deko tam, hlavně, když se to správně přepočítalo a zapsalo. A abyste měli lepší přehled, jak jsme vyrostli, uvádím i naše porodní váhy a označení z 19. května 2012 :-)
200 g zelená mašlička - 5,66 kg Šoky
150 g modrá mašlička - 5,86 kg Benjamin
150 g červená mašlička - 5,13 kg Micra
150 g fialová mašlička - 5,91 kg Mikky
150 g bílo-fialová mašlička - 6,50 kg Enji
250 g růžová mašlička - 5,76 kg Jessie
180 g bílo-červená mašlička - 6,68 kg Vini
Nakonec jsme všichni dostali krásné dárky a rozjeli se zpátky do svých teplých pelíšků.
Vaše Micra
PS: Musela jsem se chopit toho psaní sama. Starší panička Lenka celý týden študuje nějaké progesterony, či co a vůbec na nic nemá čas. Dokonce si už bere naší paní Hollýkovou do práce. To jsem zvědavá, co má za lubem!

jít zpět

Správa webu