Novinky

28.07.14 Jak velkou máte nohu?

Pátek. Poslední den před velkým dnem „D“. Vlaďko, už dorazil Mapes? Aha, balíčky jezdí až v poledne. Jo, jasný. Dej mi pak vědět. …poledne… Vlaďko, ponožky přivezli. Už máš ten balíček? Jo, jasný. Ještě není to pravé poledne…. Bože, já se zblázním…. Seznam mám dlouhý, široký a obezřetný. Snažím se na nic nezapomenout. Musím koupit dort, mladší a zlobivější dcera v noci přiletí z Anglie a na neděli sezvala celou rodinu. Přiletí tak, aby stihla závody. No, pokud už budou doma ty bílé sololitové desky, na které potřebuji přilepit ty dvě velikánské borderky, tak to dám. Cože, desky nepřivezli? Báro, ale ty desky měli dorazit už dopoledne? Že o tom nic nevíš? Aha, táta nic neříkal. No, mě říkal, že je přivezou dopoledne… No nic, přijedu z práce, koupím dort, seženu desky. Volá Vlaďka. Má Mapes. Výborně. Tak teď už jen pár maličkostí. Jo, jo, na všechno myslím. Seznamy závodníků, uvítací tašky, toaletní papír, poháry malé, velké, dětské, putovní… Milane, Ivan potřebuje minimálně čtyřicet minut na stavbu toho bezpečnostního plůtku. Jasně, zvládneme to. Sraz pomocníků posouváme na šestou hodinu ranní. Cedulky, nezapomenout na cedulky. Vlaďko, přijedeš s tím Mapesem? Taky potřebuji pomoc při nalepování těch borderek. Jo a rozvést cedulky. Dobře, koupím ti ve Světci dort. Tak ty desky jsou moc velké. Sotva se mi vešly do auta. Já vím, že jsem hlásila stodvacet na stodvacet. Ale to bylo ještě předtím, než Bára ty borderky změřila. Jo, ty borderky jsou devadesát na osmdesát. Těch stodvacet byl můj kvalifikovaný odhad. Jasně, že byl špatný! Ale můžeš být tak moc hodný a seříznout mi ty desky na menší? Bože, jak je mám nalepit rovně, když jsou takové celé nepravidelné. Ne ty desky, ty samolepky. Proboha, co je to za tvar? Jasně, že vidím, že je to pes. Cože, škrabkou na sníh? Je červenec, kde mám vzít škrabku na zamrzlá okna? Jo, v autě. Ale tam mám jen takovou tu s tou kožešinovou rukavicí…. Je červenec a teplo téměř tropické…. Tak s tou škrabkou měl pravdu, jde to dobře. Beru štípačky, pásky a cedulky. Paní, co je to to agility? Jo, skákání se psy? Tak to neznám…. Sakra, chybí mi šipka vlevo. No nic, to najdou! Vladí, moc děkuju. Asi už je to všechno. Teď si na chvilku lehnu a před půl jedenáctou přiletí. Vyjedu po devátý, to mám akorát. Tak děkuju a pa zítra. To dáme.
Mami, volá Verča. Cože? Už přistáli? Tak to musí holka vydržet, před chvilkou jsem vyjela. A jak to, že už přistáli? Aha, zapomněla si přehodit čas…..
Sobotní ráno. Nebo ještě skoro noc? Čtyři hodiny a já se budím do krásného letního dne. Teploty hlásí vysoké, na nebi ani mráček. Všechno klape a běží podle plánu. ForPesácký team pomáhá seč síly má, zbývající spřátelené duše se činí. Červenobílý stan, dřevený plůtek, překážky, bannery našich sponzorů, mnoho zelených a dva růžové stany závodníků, vystavené poháry, připravené občerstvení, stupně vítězů …. barevné agilitní městečko umístěné do klidné Oldřichovské zeleně ožívá... Jak velkou máte nohu? Tak s touhle otázkou jsem při prezenci překvapila téměř každou závodnici a každého závodníka. Byli i tací, kteří zprvu prozradit nechtěli. Ale když viděli důvod mé otázky, pookřáli a byli sdílnější. Ponožky, tašku s dárečky a číslo do tomboly. Osmdesát závodníků. Pana rozhodčího čekal perný perný den. První zkouška. Small, medium, large. Jedničky, dvojky, trojky. Druhá zkouška. Small, medium, large. Jedničky, dvojky, veteráni, trojky.... Už se můžeme hlásit na to Nezletilé agility? Samozřejmě. A když jsem ale trochu starší. Samozřejmě. Něco vymyslíme…. Tenhle vložený „závod“ mám moc ráda. Není to proto, že jsem ho vymyslela, je to proto, že při běhu dětí opadne nervozita, strach a stres. Nikdo neočekává čistý běh, nikdo nevyžaduje splnění zkoušky. A každý fandí každému…. Jen pohoda a rozesmáté tváře dětí i dospělých. A ceny. Ty čekají na úplně každého.
Při finálovém jumpingu se mezi zúčastněné pomalu vkrádá únava. Pejsky i pánečky čeká třetí běh dne. Žhavé slunce, naprosté bezvětří a rozpálený suchý vzduch jsou našimi všudypřítomnými hosty. Ještěže se pejskové mohou smočit v nedalekém potoce či v přímo v Barboře. To časomíra, moderátorky a rozhodčí nemohou. Výkony všech byly opravdu obdivuhodné! …Poslední běh. Large, medium, small, veteráni. Poděkování panu rozhodčímu. Losování tomboly. Ocenění úspěšných závodníků. …Všechny poháry jsou rozdány. Za zkoušky jsme předali dvacetsedm malých zlatostříbrných a dvacetsedm malých stříbrozlatých pohárů. Za jumping devět nejlepších dostalo devět velkých pohárů. Nezletilci si vyběhali šest červenozlatých pohárů. Veteráni tři střibrnozlaté střední velikosti. A obří putovní poháry byli také tři. Andyho, Barunky a Bedřichův. Ten Barunky zůstal na ForPes ;-)
Vaše Lenka

PS: A já opravdu potřebovala ten týden na zotavenou....

jít zpět

Správa webu