Lenky psí blog

10.04.11 Geny...

Musím se vždycky smát, když vidím Portha a Holly, jak jsou stejní... Jsou si tak podobní, že čím dál víc jsem ráda, že jsem Holly dovolila být matkou. Když leží vedle sebe, přední nohy zkroucené "do paragrafu", oba ve tváři s výrazem největší chudinky, připraveni vyrazit tam, kam se hnu já... Jsou mi totiž pořád v patách. Porth víc, Holly dle možností. Leží a čekají vedle gauče, pod počítačovým stolem, před záchodem a před vanou, u sporáku i u lednice, prostě všude.... Porth se minulý týden dokonce rozhodl, že i cestou z práce mi bude ležet u nohou. Problém byl v tom, že jsem řídila. Po pár metrech naštěstí uznal, že místo pod sedačkou bez pedálů je pro něj pohodlnější a přesunul se zpět ke spolujezdci, kde se uvelebil s hlavou vpáčenou mezi palubní desku a řadící páku.
Úžasné je, pozorovat ty dva, jak se kočkují. Portík je pěkný vztekloun a paní Hollýková si také nenechá nic líbit. A když se do toho ještě připlete teta lajka, je to už pořádná mela :-) Většinou musím zasáhnout a vyhnat je na zahradu, protože tři honící se psi v jednom domě je opravdu moc. Co ale pořád nemohu pochopit je to, že Holly si neustále odnáší na zahradu vše, co má Porth a předtím měli i ostatní kluci na hraní. Odnáší plyšáky, míčky, košťátko s lopatkou, kelímky od pacholíků, PET lahve a pískací potvory a venku to pěkně trhá a cupuje! Nejspíš nějaký prazvláštní prazážitek z mládí :-)
Když mám Portha v práci, chodíme o polední přestávku do nedalekého parku. Cestou budíme pozornost a Portík je rád, že má obdivovatele. Hrdě si vykračuje, v tlamičce má většinou kus klacku nebo s sebou vláčí rovnou celou větev a než si s pocestnými dopopovídám, dělá zatím ze dřeva třísky. Kolik my už potkali zajímavých lidí! A musím říct, že nikdo se nemračil, nikdo nenadával, všichni se usmívali a byli moc milí. Z toho jsem usoudila, že kdyby byl pejsek povinně v každé rodině, lidé by na sebe byli určitě přívětivější!
Vaše Lenka

jít zpět

Správa webu