Lenky psí blog

08.03.11 Jeniváci zlobiváci :-)

Máme doma veselo! Zatímco já si vysloveně užívám každé štěníkovské vzrůšo, Jindra trpí. Sice ne mlčky, občas hlasitě, ale změna provozu naší domácnosti se ho dotýká velmi citelně. Jakmile já přijdu z práce, Jeniváky hned stěhuji do kuchyně. Už se vždycky těší. Rozprchnou se do všech koutů, malá černá Magie po nich začne šňafat, načež oni začnou štěkat po ní. Když se situace mírně zklidní, okamžitě začnou loužičkovat. Než stihnu vše vytřít, objeví se zpravidla 2 až 3 hovínka. V tu chvíli, my děvčata, Bára, Verča a já na sebe pokřikujeme, abychom stihly rychle odchytit Holly a zabránily jí tak "v úklidu" a zároveň odlákaly naše kluky, aby to celé nerozťapali. Většinou pomáhá tzv. rychlé krmení. Jeniváci se vrhnou na svojí mísu, chvíli se předhánějí v polykání granulí a poté zalezou pod kuchyňskou linku, kde usnou. Nastává chvíle klidu! Situace opět kulminuje s příchodem Jindry. Štěňata ho zpravidla běží zvesela přivítat, přitom se blahem počůrají a Jindra do toho šlápne. Než stihnu přinést suché a čisté ponožky, hledání je někdy opravdu obtížné, jeniváci začnou kakat. Celá scéna popsaná již výše se opakuje, tentokráte však s hlasitými připomínkami mužského zástupce naší rodiny.
V sobotu odpoledne se Jindra díval na televizi. Pohodlně usazený v křesle vůbec netušil, že pan Červený si právě vyhlédl jeho bosý palec u nohy. S chutí se zakousl. Následoval slabý výkřik a Pharos byl Jindrou odstrčen "po psím". To ho ale vůbec neodradilo. Sedl si, zhodnotil situaci a pak v tom největším možném trysku prolétl kolem Jindrových nohou a... kousl ho znova! Potom se spokojeně uvelebil ke spánku a určitě se mu zdálo o svém malém vítězství.
Vaše Lenka
PS: na obrázku "jenivácká dvouhlavá saň"

jít zpět

Správa webu