Lenky psí blog

07.01.17 ...dnů 1340...

Přesně tolik dní, tedy 1340, jsem zde nenapsala nic. Ani čárku. Důvodů jsem měla hodně. Hlavními bylo zklamání a "hodně práce".

Bylo to asi takhle... Souhra s mojí malou Moonou při výcviku byla zpočátku dosti náročná. Moje vysněná holčička se mnou vůbec, ale vůbec nespolupracovala. Bylo to pro mě takové překvapení, že jsem opět naplno začala trénovat paní Hollýkovou a tu malou vyděračku jsem nechala růst jako dříví v lese, ovšem pod odborným dohledem. Další "pecka" přišla v únoru 2014. Na 100% jsem byla přesvědčená, že mám zdravé zvířátko, které nechám zrentgenovat a pak se do toho dáme. Omyl! Oficiální rentgeny potřebné k uchovnění nám pan veterinář ani neudělal, hned na prvním snímku mu bylo jasné, že Moona má jednu zadní nohu kratší. Tuto, pro mě naprosto šílenou informaci, jsem trávila asi tak půl roku. Hněv, lítost, zmatek. To vše byly pocity, kterými jsem neustále zahrnovala své okolí. Můj chovatelský sen se rozplynul a já už vlastně ani nemusela s Moonou cvičit. Neměla jsem proč. Jenže co dál?

Dál následovala fáze "hodně práce". A že jí opravdu bylo. Na konci roku 2014 jsme se na ForPesu dozvěděli nemilou zprávu. Cvičiště v Soběchlebech, kde trénují závodníci agility, je na prodej. Jako stavební parcela... Co k tomu dodat? Začaly jsme s Vlaďkou přemýšlet. Náš cvičák v Teplicích je úžasný, velký a je tam stín, ale všichni se tam prostě nevejdeme. A tak nastaly měsíce a měsíce vyjednávání, práce, shánění a budování. V červnu roku 2015 jsme získali pozemky a vyžití. Vyžití pro všechen náš volný čas a pro čas našich přátel a kamarádů. Každou volnou chvíli jsme od té doby společně věnovali přípravě nové cvičební plochy pro závodníky a zkouškaře. A povedlo se. Na podzim roku 2016 naše volnočasové vyžití dostalo nový rozměr. Vybudovali jsme nový cvičák!
Takže Moono, těš se! Asi spolu začneme cvičit a já budu zase psát ;-)

jít zpět

Správa webu