Lenky psí blog

20.02.13 Hlídání, hlídání…

Naše psí miminka mají nad sebou zvláštní dozor. Protože jsem vlastně nikdy po své chovné feně neplánovala žádné odchovy, užíváme si rodičovské povinnosti paní Hollýkové s notnou dávkou zodpovědného přístupu. Stejně jako Jeniváci i parta Vantaris je bedlivě sledována kamerovým systémem s internetovým přístupem. Mladší dcera Veronika tak ve škole místo do maturitních otázek většinou kouká na štěňátka a mě občas přijde sms zpráva: Mamko, zamávej mi do kamery! Jenže já se v porodní bedně již neudržuji. Nevešla bych se tam. Ale Verča to většinou za půl hodiny zkouší znovu, takže mě nakonec nezbude nic jiného, než se vecpat do bedny a mávat.
Prvních čtrnáct dnů života našich miminek mi s hlídáním hodně pomáhaly Micra s Bárou. Micra byla tak horlivá hlídačka, že občas se v noci propašovala do porodní bedny a spala tam. Paní Hollýkové to vůbec nevadilo a Micra byla nadšená. Bára už byla nadšená míň, protože ona pak ve své posteli zůstávala přes noc osamocená. Micra se k mrňousům chovala úžasně a celou dobu, než odjela zpět do Brna „studovat“, dohlížela na jejich zdárný růst. Bára si mi při hlídání sice občas postěžovala, že je zcela izolovaná od běžných požitků všedních dnů, ale já jí naopak přesvědčovala, že taková pravá domácí canisterapie je blahodárná na duševní vývoj mladého jedince a že s návratem do školy nemá pospíchat. Nicméně s přesvědčováním jsem neuspěla. Canisterapie necanisterapie, holky si sbalily své saky a paky, a 16. února se vydaly do Brna. Prý začíná letní semestr a ani jedna ho nechce zameškat.
Na uvolněná místa dozorové služby tak nastoupila další dvojice, můj tatínek a Verča. Tatínek dohlíží dopoledne a Veronika odpoledne. Přes noc mám od prvopočátku službu já. Taková psorodičovská dovolená dá docela zabrat.
Vaše Lenka

jít zpět

Správa webu