ForPes - kynologický klub Teplice

602 769 135
733 598 789
732 407 741
Dubská 602
Teplice
info@forpes.cz







Fotoknihovna ForPes Teplice

Lenky psí blog

08.05.12 Opakování, matka moudrosti :-)

Máme nakryto! Ano, nakryto. Všem, kdo teď nevěřícně kroutí hlavou a vzpomínají na má slova: „Štěňata už nikdy“ vzkazuji, že si plně uvědomuji dopad svých slov a přestože se situace jeví jinak, jsem při smyslech. Stalo se to asi takhle:

Prvním počinem byla mnou zkažená a včas nezaplacená přihláška na dogtrekking v Železných horách. Na závod dlouhý 113 km jsme tedy díky mé „blbosti“ nevyrazili a pro změnu se v neděli odpoledne po kurzech a obranách rozjeli až do dalekého Radíkova u Olomouce. Setkání příznivců plemene západosibiřských lajek bylo úžasné. V kempu se nás sešlo asi tak ke dvaceti lajkám a dvěma karelským medvědím psům. Jako bonus byly naše hárající paní Hollýková a slepá stará černá Magie. Po dvoudenním výcviku poslušnosti, agility, coursingu, nácviku obíhání maket a spousty veselých vyprávění jsme se s Jindrou a psí smečkou naskládali do auta a vyrazili k domovu. A protože cesta byla 350 km dlouhá, diskutovali jsme. A samozřejmě, že o psech. Nakonec došlo i na hárání naší paní Hollýkové a možnost krytí. Okolo Hradce Králové jsem rezolutně vykřikovala, že NE, krýt se nebude. Jindra byl opačného názoru. Před Prahou jsem napsala Ivetce Hradecké sms o radu. POSLECHNI HO! ..odepsala Iveta. Než jsme dojeli do Oldřichova, byla jsem plná rozporuplných pocitů. Mám, nemám, mám, nemám... proč je rozhodování vždycky tak těžké?!
Doma jsem vybalila psy, tašky, všechny psí krámy a popadla telefon. Byla jsem jak opařená, když jsem se dozvěděla, že tatínek našich prvních štěňat, Faros Vantaris, je až v daleké Jižní Americe. Pro mě to byl problém, pro paní Jarušku Jerychovou ne. Nakryjte Farosovo tatínkem, poradila a to rozhodlo.
Jenže…, já ale vlastně vůbec nevím, kdy Holly začala hárat! Po minulém třeštění s plánovanými štěňaty a s neustálým sledováním výšky hladiny progesteronu mě tentokrát totiž vůbec nenapadlo, abych Holly nějak bedlivě sledovala. Naopak, poté co jsem přemluvila své ForPesácké kamarády a kamarádky k úpravě terénu na spodní části cvičiště, objednala dvě tatry písku a sehnala kopec hlíny v Oldřichově, jsem posledních čtrnáct dnů měla v hlavě jen hlínu, hlínu, písek, písek, lopatu, hrábě, auto, vlek a jako přidanou hodnotu nakládání, převoz, vyrovnávání, hrabání a zasypávání. To, že nám k tomu všemu ještě paní Hollýková hárá totiž zjistila až Vlaďka. Já to nějak ani nepostřehla a nakonec jsem nad touto zprávou zcela mávla rukou, neboť jediné, co mě v danou chvíli napadlo, bylo, že s ní asi nepůjdu na zkoušky.
Takže, Holly hárá. Proboha, ale od kdy? Je na krytí brzo nebo už pozdě? V tu chvíli nám pomohl Vlaďky GouGou. Vlaďka s ním přijela, paní Hollýková nám důrazně dala najevo, že bychom to asi mohli zkusit a my vyrazili za ženichem. Spojení Holly Jarbo se psem Sancho vom Spitalfeld bylo příjemné a rychlé. Máme nakryto!

PS: Večer jsem se podívala na webové stránky a nevěřila vlastním očím… sekci „Štěňata“ jsem uzavřela přesně před rokem. 8. května 2011 se v našem domě rozhostilo ticho a vrátil se klid. 8. května 2012 jsem svojí paní Hollýkovou znovu nakryla. Věříte v čísla? Já ano!
Vaše Lenka



jít zpět


Správa webu