Lenky psí blog

23.01.11 Přiletěl k nám čáp...

Sobota u nás doma proběhla v poněkud nervóznější náladě. Paní Hollýková většinu dne prospala a já už neměla sílu vůbec na nic. S Vlaďkou jsme přemýšlely, jak Holly vysvětlit, že její těhotenství již končí a role matky je na spadnutí. Odpoledne se zastavil pan veterinář, Holly prohlédl, poslechl, zakroutil hlavou a odjel. Večer se mé dcery, Bára a Verča, chystaly na ples. Odvezla jsem je a přislíbila, že je i vyzvednu. Hodinu po půlnoci jsem zabrzdila před teplickým divadlem a z kufru se ozvalo zuřivé hrabání a kvílení. Byl 67. den po nakrytí. Holky ve svých plesových róbách tišily Holly a já ujížděla, co to dalo, k domovu. Cestou jsme domluvily porodní plán a hned volaly Vlaďce. Ta přifrčela během 10 minut. Čekání do rána bylo nekonečné. Holly vzdychala, hrabala, chodila, občas popotlačila víc, občas míň a "furt nic". Ale byla moc ráda, že jsme jí v této těžké hodince neopustily a všechny, Vlaďka, Bára, Verča, Kira i já, jsme jí svou přítomností podporovaly. Oblizovala nás a vypadala pěkně spokojeně. Bára s Verčou k ránu usnuly a my jsme to s Vlaďkou v půl šesté už nevydržely a vyrazily s Holly na procházku. V této nedělněranní hodině jsme v Oldřichově potkaly pouze dva lidi a dva psy. Mého tatínka s Arinkou, který si to mířil na myslivnu a za pár minut mojí maminku s Viktorkou, která si vyšla jen tak. Vlaďce už to ani nepřipadalo divné ;-)
Po návratu do naší připravené "porodnice" byla ve vzduchu cítit nervozita. Všechny jsme v očích měly ohromné otazníky, v hlavách spoustu otázek a odpovědi nikde. Jen z garáže se pravidelně ozývala sekera... Jindra štípal dříví. Když už jsme si opravdu nevěděly rady a poněkolikáté přepočítaly dobu od prvních stahů, zazvonil domovní zvonek a za dveřmi se objevil pan veterinář. Za tuhle chvíli mu budu dlouho vděčná! Neměl být v Oldřichově, měl být na horách...
Pan veterinář se podíval na Holly a hned věděl, že situace není až tak růžová. Zatímco já už skoro bulela, pan doktor udělal své čárymáryfuk a přidal abrakadabra a kluk jak buk byl na světě. Rozbrečela jsem se štěstím! Poznamenala jsem čas 9 hodin 40 minut a šla balit. Prádelní koš Jindra vystlal polystyrenem, přidal pet lahve naplněné horkou vodou a navrh plyšový pelíšek, nastartoval a předehřál mi auto a já s Verčou, Holly a modrou stužkou označeným Psychem vyrazila směr Ústí. Na veterině Holly oholili nožku, dostala kanylu a do kapačky glukózu a kalcium. A už to frčelo... No, frčelo je trochu silný výraz, spíše se to hnulo ;-) Další kluk byl na světě v 11,33 hodin a dostal jméno Packo a žlutou mašli. Přesně za hodinu se prdelkou napřed narodil Porth. Byl mu přidělen čas 12,33 a hnědá mašle. Za další hodinu, ve 13,33 nám pan veterinář podal Pharose a Verča mu uvázala mašli červenou. Na vyšetřovacím stole tak zůstala poslední mnou připravená rezervní vínová mašlička a já měla radost, že to dopadlo víc než dobře. Všichni jsme si oddechli a spokojeně se usmívali. Měli jsme splněno. Čtyři rentgenem prosvícené hlavičky se čtyřmi páteřemi spatřili světlo světa a dostali příjmení Z Jenive!
V tu chvíli volala ze cvičáku Vlaďka, která právě skončila s výukou ve školce pro štěňátka. Mám přijet?, dotazovala se. Nemusíš, uslyšela dvojhlasnou odpověď. Už balíme a za hodinku jsme doma... Jenže najednou nám břicho Holly začalo připadat pořád ještě nějaké velké. Holly byla prohmatána tam i zpět a z obou stran a my už tušili, že si na nás nejspíš přichystala asi tak půlkilové překvapení. Vlaďko, přijeď! hulákala jsem do telefonu celá vysmátá a přivez jídlo, dodávala Verča. A protože další čekání se protahovalo, šli jsme si raději na Holly posvítit. Bylo tam! Schované páté štěňátko. Verča začala hučet, že chce holčičku, holčičku, holčičku. Byla tam! Panika z Jenive. Na svět vykoukla přesně o tři hodiny později než její čtvrtý bráška a mě se do očí tlačily slzy. Byla jsem šťastná. Pan doktor, Verča, Holly a Vlaďka odvedli pořádný kus práce a patří jim za to velké poděkování! Z ordinace jsme odjížděli v půl šesté a já únavou málem ani neudržela volant.
Doma nás čekala Bárou vzorně uklizená porodnice a piškotová buchta od mé maminky. Holly a pět psích miminek jsme uložili do porodní bedny a dívali se a dívali...
Vaše Lenka

PS: A ty časy jsou opravdové! Zapisovala je Verča.

jít zpět

Správa webu