Lenky psí blog

17.11.10 Všechno je jinak... ;-)

Po všech těch peripetiích a rituálních tancích spojených s háráním naší Holly je všechno trochánku jinak!
Přestože nesnáším příručky, chovala jsem se tektokrát jako zodpovědná a důsledná panička a všechno jsem si z těch zatracených brožurek nastudovala. Moje dcery zmizely z kuchyně vždy, jakmile jsem se k Holly přiblížila s ubrouskem a zkontrolovala, jak na tom jsme. Má kontrola byla tak pečlivá, že jsem opravdu zachytila první náznaky jejího hárání. 27. října byl kapesníček od krve. Začala jsem jásat. Následující dny však pro mě byly spíše zklamáním. Holly sice na každém kroku "značkovala", ale žádné silnější krvácení se neobjevovalo. Moje nervozita po týdnu dostoupala k vrcholu a já začala žhavit dráty na veterináře. A protože byla neděle a neměla jsem možnost udělat krevní testy, udělala jsem si aspoň výlet za naším vybraným ženichem. Enzo z Holly nebyl vůbec nadšený. Přijely jsme moc brzy. Následující týden byl pro mě vyčerpávající. Věděla jsem, že když ty správné dny prošvihnu, tak další hárání už do toho nepůjdu. Buď teď nebo nikdy. Nakonec se Holly přece jenom pořádně rozhárala a já nechala udělat zkoušku na progesteron. Výsledek byl tak nízký, že jsme opět čekaly. Holly čekala úplně v pohodě. Já čekala bez pohody, vysílená a unavená. Můj pracovní, osobní i ForPesácký život se začal točit jen kolem "těch správných dnů". Porady v práci se přizpůsobily mým výjezdům na odběry krve (moc děkuji všem tolerantním kolegům a kolegyním), doma se mnou mluvili snad jen psi (Jindra ani Bára s Verčou už nechtěli o progesteronu ani slyšet) a všechno tohle šílenství se mnou prožívala a vydržela kamarádka Vlaďka.
A že to šílenství bylo opravdu šílené! Klasické tréninky našich klientů na ForPes, nekonečné hrabání listí, stěhování agility překážek do haly v Krupce, příprava historicky prvních zkoušek na ForPes, pořádání akce Den s Frisbee a do toho všeho pořád nízký progesteron!
A pak jsem ho viděla! Psa krasavce a sympaťáka na webových stránkách chovatelské stanice Vantaris. Možná osud tomu chtěl, možná to tak mělo být. Nevím. Jedno je však jisté. Faros Vantaris (na snímku) je odchovancem paní Jerychové, která mi Holly úplně náhodou předváděla letos v srpnu v Lovosicích na bonitaci. Možná to bylo znamení...
Vím, že jsem svým rozhodnutím spoustě lidí přidělala práci a také pár starostí, ale doufám, že to naše přátelské vztahy nenaruší.
Jsem prostě ženská, na kterou sedí staré známé rčení: Neví co chce a nedá pokoj, dokud toho nedosáhne ;-) Kamarádka Beata, které se mé rozhodnutí nejvíce dotklo, je také Vodnářka a věřím, že mě určitě pochopí.
Pro Holly jsem nakonec po všem tom plánování vybrala jiného ženicha a štěňátka tak nebudou odchována na chovatelskou stanici Deabei.
Vaše Lenka

jít zpět

Správa webu