Lenky psí blog

30.01.17 Jak jsme nakupovali… štěňátko!

trochu historie ... sobota 10. 10. 2009

Odjakživa nesnáším příručky. Jsem ničitelka zvyků, tradic a obyčejů a dost často dělám věci ve zcela jiném pořadí, než je obvykle běžné.
Všechny odborné publikace radí…. pokud se rozhodnete pořídit si štěňátko zvažte veškerá pro a proti, navštivte několik chovatelů, poraďte se se svým veterinářem, pečlivě sledujte teplotu, tlak, rosný bod a teprve pak do toho jděte…
A tak jsme šli… nebyl to plánovaný „nákup“, ani promyšlená investice. Byl to impulsivní, bláznivý nápad. A povedl se. 
Přestože jsme štěňátko měli původně vyzvednout až v sobotu, má netrpělivost zvítězila a jelo se už v pátek. Cestu z Teplic do Obříství jsem si zběžně prohlédla na internetu a odpoledne jsme vyrazili. Coby řidička nemám ráda vymoženosti typu GPS, ale moje sestra Ája s tatínkem mě ujistili, že nám ten pán bude pěkně radit a u Mělníka budeme coby dup. Omyl. Jakmile jsme sjeli z dálnice, bylo zle. Nevím, jaké družice nám létají nad hlavami, ale jsou to šibalky k pohledání. Ze zcela přehledné silnice mne vyhnaly do kukuřičných polí, kde na úzké silničce, v očekávání, že z každé strany kukuřice vyrazí minimálně stádo divokých prasat, se z GPS ozvalo: „Na konci ulice, zahněte doleva“. Tak to už bylo moc i na našeho jinak velmi klidného tatínka! Za hurónského smíchu byla GPS přeprogramována a já byla ujištěna, že teď už to fungovat bude. Nefungovalo. Každých 400m GPS hlásila, že jsme v cíli naší cesty. Po páté hlášce jsem od volantu houkla, ať je ten krám okamžitě vypnut, nebo jinak poletí z okna... a v kukuřičných polích si může klidně hlásit, že na konci ulice...
„Mapa“, vykřikla maminka a já jí ujistila, že nic takového ve svém autě nemám. „Vrátnice“, zahlaholila jsem já a dupla na brzdy. Pan vrátný mě ujistil, že jsme se neztratili a prozradil mi trasu: Neratovice, Netřeba, Chlumín. Vběhla jsem do auta a rozdala vesnice. Tatínek byl Neratovice, maminka Netřeba a na Áju zbyl Chlumín. Chlumín jsem si ovšem musela pamatovat i já, protože Ája podivný název bleskurychle zapomněla. Po chvíli mi tatínek nahlásil: „Neratovice 13 km“. Zaradovala jsem se. Bylo to však velmi předčasné. Po 5 minutách jízdy tatínek hlesl: „Neratovice 16“. Utrousila jsem něco ve smyslu, po kom to ty družice asi tak mají… a jela dál. Do Obříství jsme nakonec v pořádku dorazili, přestože maminka od Chlumína hlasitě protestovala, že tou „její“ vesnicí jsme ještě vůbec neprojeli…
Smečce gordonsetrů v chovatelské stanici „Z Wenytry“ jsme rozdali dva pytlíky piškotů a vůbec si neuvědomili, že před jízdou autem krmíme i to naše štěňátko. No, jsou to na světě horší věci než poblinkaný klín. 
Po „nákupu“ jsme se znovu nasoukali do auta a vyrazili k domovu. Malá Aquila byla moc hodná a její klidný spánek rušili jen Áji výkřiky: „Jak se teda bude jmenovat? Ségra vymysli něco! Jak jí budeme říkat?“....
Nevymyslela jsem nic!
V sobotu ráno jsem přišla k našim a slyšela: „Arinko, Aríííí, poběž honem!“
Malá Aquila dostala jméno po krásné Arince z Polabeckých luk, která ve čtvrtek odešla do psího nebe….

jít zpět

Správa webu