Lenky psí blog

03.03.13 Noční klid

Nemůžu si pomoci, ale pořád spím u štěňat. Užívám si jejich spokojené funění a vstávám, když v noci hledají mámu. Občas některé více piští, takže je nakonec i uspávám. Rekord drží jedna z princezen, která skončila v mé posteli, stočená do klubíčka na mém krku. Ale protože se mi v rozespalosti nechtělo posvítit si lampičkou, dodnes nevím, která to byla. Nicméně jakmile tvrdě usnula, byla vrácena zpět do svého pelíšku.
Běžně to v noci u nás vypadá asi takto: Já usínám při sledování televize a parta Vantaris si nerušeně hraje. Paní Hollýková leží v uličce mezi mojí postelí a bednou štěňat a spokojeně pochrupává. Štěňata postupně usínají a já vím, že minimálně tři hodiny se můžu vyspat i já.
Pak přichází hlad. Kluci a holky se melou v bedně, piští a chtějí najíst. Nastávají tři různé varianty. Buď jsem rychlejší já a dostanou namočené piškoty nebo granulky, nebo je rychlejší Holly a to jsou samozřejmě hned spokojenější. K třetí, nejhorší, variantě se schyluje v případě, že já i Holly vstaneme zároveň. Štěňata kvičí, chtějí mámu, já dávám Holly příkaz lehni a štěňatům vnucuji své menu. Holly zalehnutá a potěšená tím, že po ní mírně šlapu začíná rázně mávat ocasem, čímž způsobuje hlasité rány o stěnu štěněčí bedny, tudíž štěňata se okamžitě vrhají ve směru hluku a řvou jak o život. Nastalou situaci se snažím mírnit rámusivým ťukáním na nerezovou mísu a přesvědčováním štěňat, ať dají mámě na chvíli pokoj. Pokud jsem úspěšná i tak nemám vyhráno. Jakmile štěňata ponoří své čumáčky do mísy a já se vzdaluji na toaletu, Holly většinou vstane a jde své miláčky zkontrolovat. V tomto případě se vracíme o několik kroků zpět k verzi „vrhají se ve směru hluku (zde k Holly nahlížející přes bednu) a řvou jak o život“.
Vaše Lenka

jít zpět

Správa webu